Dokumentační centrum českého hermetismu

Infoservis časopisu Dingir, ve spolupráci s DCČH, připomínají 150leté výročí jednoho z prvních novodobých českých hermetiků – Jiřího Karáska ze Lvovic.

Blíže viz: https://info.dingir.cz/2021/03/goticka-duse-ze-sodomy/

Jiří Karásek ze Lvovic (24. 1. /nebo 4./ 1871 – 5. 3. 1951), vl. jm. Josef Antonín Karásek, odvozoval „svůj šlechtický přídomek“ od hvězdáře, astrologa a matematika Cypriána Lvovického ze Lvovic, žijícího v XVI. stol. J. Karásek byl známý český básník, prozaik, literární a výtvarný kritik, překladatel, jeden z nejtypičtějších představitelů české dekadence, vyznavač tajemství staré Prahy a jeden z největších soukromých evropských sběratelů výtvarných i literárních děl (Karáskova galerie – dnes součást PNP). V civilním staromládeneckém životě byl J. Karásek poštovním úředníkem (později ředitelem knihovny ministerstva pošt a Poštovního muzea). Roku 1894 založil, společně s A. Procházkou, časopis literární dekadence Moderní revue pro literaturu, umění a život, který propagoval taktéž i okultismus. Jeho literární tvorba se zrcadlí v nespočetném množství prací (Zazděná okna /1894/, Sodoma /1895/, Sexus necans /1897/, Mimo život /1897/, Hořící duše /1899/, Gotická duše /1900/, Hovory se smrtí /1904/, Apollonius z Tyany /1905/, Chymérické výpravy /1906/, Sen o říši krásy /1907/, Endymion /1909/, Posvátné ohně /1911/, Obrácení Raymunda Lulla /1919/, Legenda o ctihodné Marii Elektě z Ježíše /1922/, Cesta mystická /1932/, Zlověstná madona /1947/ atd.). Jiří Karásek se považoval za „gnostika starého stylu“ a sympatizoval taktéž s martinismem. Přátelil se s K. P. Dražďákem, H. Kosterkou, O. Griesem, J. Šimánkem. Roku 1921 redigoval, již jako martinista bratr Damis, první (a pak i poslední) ročník Okultní a spiritualistické revue, vydávané v nakladatelství Zmatlíka a Palička (spolupracoval i s nakladatelstvím Sfinx). V roce 1923 obdržel nejvyšší, 3. stupeň zasvěcení (S.I.) udílený tímto řádem. Od 24. 6. 1924 byl registrovaným členem pražské lóže Simeon v Ofiru, kde zastával úřad pokladníka. Zároveň byl členem „nejvyšší rady“ československého martinistického hnutí, kterou tvořili vybraní hodnostáři Simeonu. Uvažovalo se o něm i jako o vedoucím filiální lóže Gedeon. Na jeho malostranské adrese v Karmelitské ulici č. 12 se konaly slavnostní zasvěcovací ceremonie. V tomto období dokončil pozoruhodnou románovou trilogii Romány tří mágů (Román Manfreda Macmillena /1907/, Scarabeus /1908/ a Ganymedes /1925/). Dle tvrzení E. Lešehrada přeložil také jedno z děl Louis-Claude de Saint-Martina, Ecce Homo.